Jazyk webu

Označování pořadů televize odmítají



Novela vysílacího zákona má přinést kromě celé řady jiných změn také jednu velmi důležitou, která by se měla týkat označování televizních pořadů. A to z důvodu, aby bylo jasně definováno, kdo z hlediska svého věku může a nemůže daný pořad sledovat. Základem dané novely má být především fakt, že zákon bude přesně určovat, co jsou konkrétní závadné prvky ve filmu nebo v seriálu. A na základě toho je konkrétní televizní stanice povinna přijít s označením svého pořadu. A to podle stanovených věkových kategorií.

Televize se bouří

Proti tomuto zákonu je však většina televizních stanic. Ty zastupuje Asociace televizních organizací, která mluví jasně. Danou novelu v plném rozsahu odmítá, a to především na základě toho, že je neefektivní a dané označování je především neobjektivní. A to už jenom z toho důvodu, že může dojít k tomu, že se během filmu na krátkou dobu objeví jeden závadný prvek a pořad již musí dostat označení, které mnoho lidí omezí. Přitom sám o sobě nijak závadný být nemusí. A právě to současným televizím nejvíce vadí. Stejně tak jim ale vadí i fakt, že již je přesně nadefinována konkrétní podoba daného označení. A to s ohledem na to, jak bude vypadat, jakou bude mít barevnost, nebo kde konkrétně na obrazovce bude muset být dané označení uvedeno.

Jak je to v ostatních zemích?

Důvodem toho, že se tuzemské televize bouří je především fakt, že se snaží prosazovat model, který velice dobře funguje v zahraničí. V něm totiž není poznačování pořadů nijak zákonem upraveno. Vše funguje na vzájemné spolupráci a na to, že označení vytvářejí samotní vysilatelé. A to na základě svých zkušeností vždy s konkrétním pořadem. Jak se ukazuje, tento sytém je v rámci ochrany českého diváka mnohem efektivnější a navíc dokáže skutečně objektivně posoudit, co by mělo zůstat jeho očím ukryto, a u jakých pořadů to není nutné.